Motto:
Kdo z odborníků si myslí, že se sportem mládeže je v České republice vše v pořádku,  tak by svoji pozici měl opustit

a věnovat se jiné činnosti.

Renesance tréninku mládeže ve sportovních hrách

Trénink jako příprava na sportovní i životní dráhu

(Recenze zevšeobecnění sportovního tréninku je provedena na modelu ledního hokeje)

Praxe svázaná formalismem a obecností

Racionálně vysvětlit a vymezit funkční vizi tréninku ve sportovních hrách není jednoduché. Český formální výklad sportovního tréninku byl již od prvopočátku až dodnes vždy koncipován na podstatě schematismu a nedoložených tvrzení. Zejména metodické třídění pohybových schopností je pro trenéry matoucí. Orientaci koučů též ztěžuje řada praxí neprověřených informací. Mnohá teoretická sdělení přehlížejí letitou zkušenost bývalých hráčů a ostřílených praktiků. Principy nového pohledu na trénink nejsou pouhým odmítnutím starého, ale současně i jeho uchováním na vyšší a konkrétnější úrovni poznání. Podnětem k recenzi tohoto stavu je trend zaostávání. Zdokonalování techniky a kondice dospívajících i dospělých hráčů ustrnulo. V porovnání se světovou konkurencí pohybový projev českých hráčů v rychlostním a silovém herním kontextu stagnuje. Výkonnostní výpadky jsou ve sportu normální. Sestupný trend je pro odborníky alarmující. V tréninku technické a kondiční nedostatečnosti koučové tápou. Nevhodným příkladem pro práci trenérů mládeže je trénink vrcholových týmů dospělých. Trenéři profesionálních družstev odpovědnost za kondici přenášejí na specialisty. Zpravidla se jedná o bývalé lehké atlety, kondiční cvičitele a instruktory fitness. Ti bez hlubšího porozumění specifičnosti a celistvosti herního výkonu uplatňují metody, které na první pohled nebo pro laiky působí atraktivně a zdánlivě i progresivně. Avšak ve skutečnosti se jedná o překonanou metodiku. Faktickým výsledkem práce těchto specialistů je proto pouze větší či menší obecný příspěvek síly, rychlosti, vytrvalosti, atd. do od herního výkonu izolovaného fyzického fondu jedinců. Vliv tohoto tréninku je na vzestup herní výkonnosti neurčitý. Je zarážející, že koučové se ke spojitosti tréninku kondice, lokomoce, techniky a herní výkonnosti téměř nevyjadřují. Jejich pasivita k tomuto problému potlačuje neodkladně potřebnou a široce otevřenou diskuzi trenérů. Překážkou je i postoj některých, dnes již renomovaných kondičních expertů. Řada z nich vlastnící progresivní know-how svoji práci nesmyslně utajuje. Ve srovnání s mezinárodní konkurencí lze bez rozpaků konstatovat zaostalost české metodiky tréninku mládeže.

Příčiny stagnace účinnosti tréninku mládeže

1. Opominutí intenzity a specifičnosti tréninku

            Proto, aby byl pochopen význam intenzity a specifičnosti tréninku je třeba vstřebat i trochu teorie. Neoddělitelné rysy dnešní vrcholné výkonnosti charakterizuje vysoká intenzita herního tempa a bravurní technika v rychlosti. Kontaktní sporty se dále neobejdou bez svalové síly a svalové vytrvalosti. Kořeny adaptace na herní výkonnost zapouští dlouhodobý trénink kombinovaný se soutěžní aktivitou. Obsahem tréninku jsou dovednostní, intelektové a kondiční tréninkové stimuly. Kvalita soutěží adaptivní účinky tréninku prohlubuje a fixuje. Závazná platnost odbornosti při stanovování veškerých soutěžních regulí sportu přisuzuje společenskou, sportovní, etickou[1] a výkonnostní perspektivu. Sport bez pravidel a závazných ustanovení není sportem. Komplexně zátěžovým prostředím je děj utkání. Výběrové části tohoto děje jsou obsahem tréninku. Složitost herní činnosti vyžaduje velkou proměnlivost tréninku. Dále pro každého jedince je důležitá volba výkonnostně adekvátního herního prostředí. Podmínkou pro specifické vnitřní a vnější adaptivní přeměny je mnohonásobné a dlouhodobé opakování dílčích a herně ucelených činností. V souvislosti s tréninkem techniky mluvíme o drilování. V kontextu situační, skupinové a týmové spolupráce se uplatňuje herní trénink. Výkonnostní zaostávání jedinců vyrovnává individuální trénink. Měřítkem individuální výkonnosti je výkon v utkání. Přibývající zkušenost zesiluje schopnost sebeprosazení. Hodnotu postupně získávaných zkušeností navyšuje návyk na vysoké herní tempo. Kvalita techniky v režimu časové a prostorové tísně je spolu s kondicí pro schopnost sebeprosazení dnes bezpodmínečnou podmínkou. Účinným prostředkem, který pozitivně ovlivňuje herní výkon jsou zkušenosti z relativně nejnáročnějšího soutěžního a tréninkového prostředí. Tyto zkušenosti jsou pro výkonnostní vývoj klíčové. Tréninková i soutěžní zátěž v sobě pojímá kondiční složku. Pro svoji specifičnost a nezbytnost spoluúčasti na adaptivní přeměně je kondice trénována i samostatně. Mluvíme o specifickém kondičním tréninku. Určování poměru herního tréninku ke kondičnímu a k četnosti soutěžní aktivity je věkem i výkonností proměnlivé. Obecně lze říci, že až do věku 14–15 let převažuje význam tréninku. Například děti do 10ti let by vůbec nemusely hrát formální soutěže. V dospívání a juniorském věku je plnohodnotná účast v utkání a dlouhodobé soutěži tréninkem nenahraditelná. Je obecně známo, že hráč se podmínkám herní zátěže nejlépe přizpůsobuje, když jeho organismus pracuje jako celek (mozek a tělo). Problémem současného tréninku je sjednocování dovednostních a herních přeměn v herně ucelenou a splývající činnost. Konkrétně se jedná o splynutí techniky, tj. senzomotorických dovedností s intelektem, kondicí a psychikou. Přenos tréninkem vyzískaných zdokonalených dovednostních, herních a kondičních zlepšení poukazuje na hloubku specifické adaptace. Hloubka adaptace vyjadřuje kvalitu dlouhodobého tréninku a soutěží. Hlavními prostředky integrace postupných adaptivních přeměn jsou plnohodnotná seberealizace v utkání, nápaditý trénink techniky, herní trénink modelující problémové situace a funkční kondiční trénink. Čím vyšší, byť kolísavé či přerušované nároky na opakované rychlostní anaerobně laktátové krytí činnosti, tím větší závislost na pružném vyrovnávání změn vnitřního prostředí (krev a veškeré tkáňové tekutiny). Jestliže trenéři obrazně maximalizovaný trénink označují jako trénink na krev, tak ve skutečnosti hráči na krev trénují. Centrálně a i lokálně bez vědomí hráče řízený mechanismus vyrovnávání změn vnitřního prostředí se označuje jako homeostáze. Agresivní herní nasazení, rychlost a vysoké herní tempo produkuje ve vnitřním prostředí prostřednictvím krve a krevního oběhu stále změny. Tyto změny organismus dokáže buď vyrovnávat, čímž výkonnost optimalizuje anebo negativní důsledky musí přijmout. Výsledkem je výrazný pokles výkonnosti. Principem homeostatické regulace prostřednictvím herního oběhu a krve je propojení buněčných tkání aktivního svalstva s orgány reagujícími na zátěž (plíce, srdce, ledviny, játra, trávicí ústrojí, tuková tkáň, atd.). Neflexibilní parametry tohoto mechanismu (tělesná teplota, pH, pO2, osmotický tlak, obsah iontů a vody) jsou pro normální funkci nervových, svalových a srdečních buněk nezbytné. Ochraňují činnost organismu a života vůbec. Naopak dynamické parametry (plíce, srdce, atd. viz výše) jak název sám napovídá jsou vůči změnám zátěže a tréninku poddajné. Plasticitu jejich tolerančního rozsahu určuje intenzita zatěžování, specifita zatěžování, kvalita techniky a každého dílčího pokusu spolu s četností opakování. Prakticky se jedná o návyk organismu na vysokou herní zátěž. Funkce dynamických parametrů spočívá v upravování, udržování a obnově stálosti požadované výše hladiny parametrů rigidních. Požadavkem těchto reakcí je pozitivní zpětnovazební vliv. To znamená, že každý žádoucí výsledek biochemické aktivace výkoného svalu (pohybu) zároveň kladně ovlivňuje počátek reakce nebo reakcí, tj. pohybů následujících. Základní tréninkovou metodou na posilování uvedené zpětnovazební pružnosti aktivace čerpání a obnovy energetických zdrojů nervosvalové činnosti je intervalové zatěžování a kvalita každého provedení. Dobře řízené tempo tréninku a intenzita přerušované zátěže práce a odpočinku tak postupně přeměňuje vnitřní zpočátku výkonově nekomfortní prostředí na prostředí výkonově komfortní. Zvětšený toleranční rozsah vnitřního komfortu je pro zvyšování herní intenzity, respektive výkonnosti základním tréninkovým úkolem. Pružnost homeostatické regulace poukazuje na hloubku, tj. specifické adaptace organismu. Cílem této adaptace je přijmout maximalizované herní tempo a schopnost v průběhu celého utkání produkovat dynamicky a kvalitativně utvářený silově rychlostní profil techniky všech herních činností.

2. Nesoulad herního a tréninkového obsahu

V naší úvaze na trénink nahlížíme jako na neoddělitelnou součást soutěžní praxe. V této souvislosti se kvality soutěží, jednotlivých utkání, herního tréninku, tréninku techniky a kondičního tréninku podílejí na adaptivní přeměně, rozuměj herním vývoji společně. Závažnými rysy současné výkonnostní zaostalosti je nedostatečný stav techniky a kondice. Kondiční dispozice samy o sobě herní motoriku nekultivují. Rozhodujícím ukazatelem užitnosti kondičního tréninku je úroveň techniky v herní akci. Herní i kondiční zatěžování nesmí zahrnovat účinky vedoucí k  pomalosti a nevyspělé technice.

Tak jako ve vývojové motorice dětí, pohybu a jeho postupnému zdokonalování vždy předcházejí vnitřní tělesné obměny (morfologické, funkční, atd.), tak i ve sportu základní podmínkou zvyšování motorické výkonnosti jsou vnitřní adaptivní proměny. Tato kvalitě pohybu předcházející vnitřní změna poukazuje na rizika a možné ztráty účinnosti kondičního tréninku. Jedná se o volbu obsahu, prostředků a režimů zatěžování. Hodnotu užitnosti kondičního tréninku nepochybně snižuje vzájemné odlučování kondičních od technických a herních souvislostí. Větší či menší obsahové odtržení kondičního tréninku od herní podstaty produkuje herně omezený kondiční příspěvek. Pochybeným benefitem bývá zvýšená, avšak herně neplodná obecná tělesná zdatnost. Nezbytnou odborností kondičních trenérů ve sportovních hrách je pochopení dovednostní, technické a kondiční jednoty. Zejména se jedná o cit pro volbu a skladbu kondičních prostředků. Další závažnou podmínkou je vysoká intenzita zátěžových intervalů a kvalita techniky každého dílčího pokusu. Pozornost vyžaduje rozčleňování a scelování pohybových úkonů. Soulad veškerých pohybů zajišťuje koordinace.[2] Působnost koordinace spočívá v harmonizování neustále se měnících pohybů a dovedností v kontextu herních požadavků. Stabilitu techniky ovlivňuje stupeň motorické adaptace. Klíčovým problémem je spojování bruslení s dovednostně odlišnými úkony. V tomto směru prioritou při volbě zátěže je, aby veškerá cvičení svým obsahem i podobou vždy vycházela z reálného obrazu herní činnosti. Oslabování tohoto zřetele je pomíjení faktu, že herní výkon je více než prostý součet dílčích kondičních a herních ukazatelů. Přesněji řečeno, kondiční podpora techniky veškerých herních dovedností a zvyšování dynamizace komplexního pohybu nastává pouze tehdy, když aktivace spektra energetických cest probíhá najednou skrze složitě strukturovaný pohyb. Pro tuto zátěž se v kondičním tréninku používá názvů komplexní, souběžný, kontrastní nebo kombinovaný trénink. Často se setkáváme i s označením cross-training.[3] V případě, že kondiční cvičení cílená na dílčí motorické souvislosti v sobě nenesou koordinační a metabolické herní průběhové relace, potom vliv kondičního tréninku na herní výkonnost je nevýrazný. Pro správné porozumění tohoto problému považujeme za nutné přesněji objasnit význam formulací strukturální a spektrální. Znakem výrazu strukturální je všudypřítomnost koordinace. Koordinace pohybový detail aktualizuje, různorodá dovednostní seskupení propojuje a sceluje v komplexní činnost. Řízení a regulace pohybů je centrální i periferní. Herně určená segmentální pohybová složitost může podle průběhu činnosti probíhat buď odshora dolů (ruce, trup, nohy) anebo odzdola vzhůru (nohy, trup, ruce). Situačně potřebnou dynamizaci herního pohybu produkuje souběžně spolupůsobící a od pohybu neoddělitelné metabolické spektrum. Energetické spektrum kryje pohybovou činnost veskrze pohybový detail, dílčí úkon a celek. Situačně potřebné seskupení energetických cest uvádí v činnost rychlou sílu, výbušnou sílu a svalovou vytrvalost. Rychlostně maximalizovanou lokomoci a tempovou  intenzivní herní činnost zhruba až do 20ti sekund v utkání uhrazuje anaerobně rychlostně kritické laktátové energetické krytí. Segmentální dovednostní relace „rychlých rukou a klidných nohou“ či opačně jsou akutně proměnlivé. Navíc rychlost reakce přisuzuje hernímu pohybu závislost na vizuálním vnímání, rychlém myšlení a pružném rozhodování. Pozitivní herní odezva na různorodě strukturované a v intenzitě diferencovaně modelované anaerobní zátěže přichází po častém a dlouhodobém opakování. Tento postup lze označit jako drilování. Výsledkem takto pojatého kondičního tréninku a tréninku techniky jsou neuromotorické, morfologické a metabolické mikro a makro progresivní proměny uvnitř těla. Tyto proměny ruku v ruce s herním tréninkem a soutěžní praxí přeměňují kondiční kvalitu jednoduché i technicky složitě koordinované herní činnosti.

3. Zanedbání tréninku techniky

Školsky organizovaný vzdělávací systém trenérů a nedostatek bleskově aktualizovaných novinek ochuzuje práci koučů. Tak jako u kondičních trenérů konstatujeme odtržení motoriky od herní celistvosti, tak na straně druhé u koučů týmových sportů se setkáváme s podceňováním tréninku techniky podloženého specifickou kondicí. Koučové jsou příliš jednostranně koncentrováni na výměny hráčů, personální skladbu a taktické náležitosti. Intenzivní drilování techniky a kondiční podstata výkonu jim nežádoucně uniká. V aplikaci nových poznatků koučové poněkud stagnují. Specializovaný trénink techniky je prozatím v plenkách. Na herním dovednostním spektru se podílí motorika, intelekt, kondice a psychika. Motoriku ztělesňuje technika, intelekt herní smysl, kondici rychlost, síla a svalová vytrvalost, psychiku snaha a vůle.

Kmenovou herní dovedností je lokomoce. Lokomoce je kondičním pilířem veškerých složitě koordinovaných dovednostních celků. Kondičními protagonisty lokomoce je koordinace, svalová síla a anaerobní vytrvalost svalstva nohou. Návykové anaerobní metabolické nastavení svalstva dolních končetin umocňuje rychlost a technickou kvalitu veškerých lokomočních dovedností. Klíčovým ukazatelem lokomoce je dynamika prvního kroku, rychlost přemísťování, mobilita na malém prostoru, schopnost akcelerace, decelerace, změny směrů, starty a zastavení, obraty, otočky, ostré oblouky, výskoky, výpady a udržování dynamické či statické stability. Vysoká frekvence kroků jako další faktor rychlosti lokomoce znesnadňuje techniku kontroly míče/kotouče. Principiálně, nohy hráče proto nejsou nohami sprintera, lehkého atleta či cyklisty. Proměnlivě klikatá, nepřetržitě přeměňovaná a dovednostně i intenzitou stále se měnící lokomoce techniku míče/kotouče koordinačně buď obstruhuje anebo usnadňuje. Koordinování rytmicky a dovednostně diferencované lokomoce s dovednostmi s míčem/kotoučem je vzájemně podmíněné. Konkrétně technicky obtížné až artisticky náročné úkony rukou či nohou vyžadují současně opačně se měnící kontrastní rytmus. Koordinační složitost a dynamizaci techniky při ovládání míče/kotouče podporuje redukovaná rychlost s vnitřně skrytým dynamizačním potenciálem. Typické je zvolněné tempo, klamání, oddalovaná rozhodnutí, prodlevy, zastavení činnosti, výskoky, skluz atd. Naproti tomu frekvenční lokomoce techniku ovládání míče/kotouče limituje. Účinnost rytmického souladu všech dovedností násobí lokální dynamizační a silově vytrvalostní potenciál výkonného svalstva. Aktuálně se jedná o první krok, starty, zastavení, úniky, úhyby, výpady, otočky atd. propojované s bleskurychlou manipulací s míčem/kotoučem. Klikatá lokomoce vyžaduje udržování dynamické i statické rovnováhy. Tu zabezpečuje síla nohou, zpevněný tělesný střed a podpora paží a rukou. Je nesporné, že centrálním hybatelem veškerých herních činností jsou dolní končetiny. Silné a pevné nohy ve vysoké rychlosti a v kontextu náhlých lokomočních změn fixují směr pohybu a stabilizují pevnost úpolových střetů. Funkci transmitéra hladkého průběhu segmentálně pohybových rozdílností a stabilizátora balančních obtížností v pohybu i na místě plní zpevněný tělesný střed. Dynamizací pohybu zvyšované kinematické účinky bruslení násobí hmotnost hráčů. Kinematické vlivy zasahují pohybový celek komplexně. Amortizaci setrvačnosti a akumulaci kinetické energie je schopen absorbovat a kontrolovat pouze patřičně zvětšený objem výkonného svalstva. V rané dospělosti a při dostatečně zpevněné technice dovedností nabývá odborně vedený hypertrofický trénink své funkční opodstatnění.[4]

4. Přecenění tréninku vytrvalosti

Lední hokej, basketbal a dnes již i fotbal jsou metabolicky silně vázány na anaerobní energetické zdroje. V kontextu rychlosti a dynamizace bruslení a potažmo kvality techniky je třeba položit otázku nezbytnosti aerobního tréninku. Samozřejmou odpovědí je, že ano. Potřebnou hloubku a včasnost dílčího i celkového zotavování svalů z anaerobního vypětí zabezpečuje nabídka kyslíku. Metody aerobního tréninku jsou diskusním problémem. Zvyklostí, kterou ve sportovních hrách bohužel často využíváme je trénink vytrvalosti. Jedná se o zátěž stimulující dýchání, srdečně oběhový systém a spotřebu kyslíku. Tento přístup vede k herní i dovednostní pomalosti. Druhou možností, kterou naopak očividně a bezdůvodně zanedbáváme je trénink anaerobního laktátového krytí výkonu. Tento trénink zvyšuje práceschopnost svalů na opakované rychlostní a rychlou silou dynamizovanou herní činnosti. Praxe potvrzuje, že aerobní trénink má na dynamizaci herního pohybu negativní vliv. Pomalým a vysokou intenzitou utkání rychle se unavujícím nohám a současně se zhoršující technice vysoký index spotřeby kyslíku nijak nepomůže. Naopak intervalový anaerobní trénink rychlosti, rychlé síly a svalové vytrvalosti v sobě zároveň nese jak dynamizující, tak i aerobní efekt. „Aby se zvýšila kardiovaskulární a respirační zdatnost, nemusí se trénovat aerobně, protože anaerobní trénink obsahuje vedle anaerobních cest poskytujících energii svalům velmi vysoký podíl aerobního metabolismu. Je-li rozumně plánováno anaerobní zatížení, lze významně zlepšit aerobní zdatnost, aniž je třeba běhat nebo jezdit na kole“ (citace Blatherwick, www.overspeed.info). Dobře vedený anaerobní laktátový trénink spolu s vysokým soutěžním a tréninkovým objemem se pro výši uspokojivé aerobní kapacity jeví jako dostatečně účinná stimulace. Ve sportovních hrách, ve kterých dominuje agresivní pohyb spojený s častou akcelerací a decelerací aerobní trénink současnosti plní funkci rozcvičování, nácviku a regenerace. Herní vytrvalost definujeme jako specifickou kondici výkonného svalstva. Vytrvalost je stav výkonného svalstva, umožňující každé utkání dokončovat v počáteční, dynamické, rychlostní a technické kvalitě. Vytrvalost je proto nutno definovat jako kondiční potenciál umožňující každé utkání dokončovat v počátečním a dynamizovaném bruslařském i technickém rychlostním režimu.

Opětovaně zdůrazňujeme, že kondiční trénink zaměřený na anaerobní výkon vyžaduje kmenovou stimulaci pohybů, režimů intenzity a výkonového prostředí. Čím více se kondiční prostředky blíží k mateřské pohybové realitě, tím lépe. Z tohoto důvodu volba tréninkových prostředků, intenzity zátěže a tréninkového prostředí určuje hodnoty kondiční užitnosti. Praxe potvrzuje, že kondiční trénink ne vždy byl volen správně. Nezřídka vliv kondičního tréninku je vágní. Známy jsou i případy destruktivních účinků. Každý anaerobní pohybový výkon je spojen s maximalizovanou intenzitou v čase. Rozsah působnosti energetického spektra určují požadavky na výbušnost a rychlost pohybu, rychlou sílu, svalovou vytrvalost a rychlostně maximalizovanou lokomoci. Jádrem kondičního tréninku je proto trénink výbušné síly, rychlé síly, rychlosti a lokální anaerobní svalové vytrvalosti. Kondiční trénink rychlostně maximalizované lokomoce využívá krátkých zátěžových intervalů (4 – 10 s.). Trénink součinnosti větších herních celků tento tempový rozsah prodlužuje až na 20 s. i déle. Trénink svalové vytrvalosti nesmí v žádném případě destruovat techniku lokomočních dovedností. Tento požadavek reguluje specifita prostředků, intenzita provedení a sledovaná kvalita techniky. Znamená to, že kondiční cvičení mohou být specializovaná na pohybový detail, dílčí propojení, dovednostní  seskupení, až po komplexní činnost. Proměnlivé podněcování anaerobního energetického spektra a trénink svalové vytrvalosti udílí hernímu pohybu potřebnou dynamizaci. Obzvláště aktivace výbušných a rychlostně silových lokálních stimulací mají vysoce účinný dynamizační vliv. Laktátová lokomoce a řetězovité spojování dovednostních a činnostních seskupení je již závislé na přísunu krve do pracujících svalů dolních končetin. V čase rychlostně maximalizovaná lokomoce je kondičně nejnáročnějším herním úkonem. Vysoká srdeční frekvence bezesporně do svalstva přivádí dostatek kyslíku, který ovšem není schopen zabezpečit rychlostní požadavky. Z tohoto důvodu anaerobní mechanismus musí metabolickému spektru extra přispívat. Výše tohoto příspěvku závisí na intenzitě pohybu a poměru intervalů práce a odpočinku. Anaerobní kondici (alaktátovou i laktátovou) buduje relativně přesné intervalové dávkování vysoce intenzivní práce a délky odpočinku. Intervaly odpočinku jsou stejně tak důležité, jako intenzita zátěže. Počet opakování určuje kvalita provedení. Osvojování znamená opakování. Opakování únavou mechanicky narušeného pohybu je kondičně i herně kontraproduktivní. Anaerobní kondiční stabilita, rezistence koordinace na zvýšené vnitřní acidní prostředí je dílem návyku. Návyk svalů na anaerobní zátěž je přímo úměrný četnosti opakování. V kondičním tréninku vedle všude se vyskytující koordinace a agility je nepostradatelný trénink síly.

5. Podcenění  významu atletismu a tréninku síly

Trénink síly je po koordinaci a agilitě druhou ne-li nejvýznamnější složkou herní kondice. Posilování je proměnlivou, nicméně trvalou komponentou kondičního tréninku. Trénink síly má svoji specifickou úlohu v dlouhodobé, celoroční, krátkodobé i aktualizované kondiční přípravě. Bez tréninku síly si kondiční trénink ve sportovních hrách nelze představit. Stálou a věkem zesilovanou pozorností je trénink rychlé a  výbušné síly segmentálních částí těla. Jedná se o lokální anaerobní silový trénink svalstva dolních končetin. Pestrost tréninkových prostředků a metod posilování prohlubuje adaptační odezvy. Obvyklá frekvence tréninků síly je 3 TJ v týdnu. Tak jako se silový potenciál relativně rychle zvyšuje, tak i bez promyšleného udržování se postupně vytrácí. Udržovací trénink síly herní kondici zdárně stabilizuje. Významnou roli v tréninku síly má individualizace a instrukce, tj. poučení. Posilování zpravidla probíhá s volnou zátěží. Znamená to, že s břemeny je možné pohybovat libovolným směrem. V tréninku síly a v kondičním tréninku vůbec se dnes běžně využívá unikátně sofistikované nářadí, pomůcky a strojová mechanizace. Jedinečné nápady s širokou paletou vlastností a účinností na složitý pohyb, dráhy na změny směrů, (nevyváženost odporu, progresivní hmotnost, proměnlivý odpor, důmyslné překážky, odpory, pomůcky na balancování, přídavné percepční stimulace, atd.) nebývale zdokonalují pohybový detail i komplex. Využívání všech těchto postupů vyžaduje dozor a patřičný komentář. Pozdním příspěvkem v tréninku síly je specifický hypertrofický trénink. Účelové zvětšování svalového objemu je téma pro samostatnou kapitolu.

Proměnlivost a rozmanitost kondiční přípravy spolu s pravidelným tréninkem síly v  pojetí dlouhodobého vývoje postupně vytváří kvalitu pohybu, který ve svém souhrnu vyjadřuje termín atletismus. Tvářnost atletismu charakterizuje rychlost a dynamizace bruslení, koordinace komplexního herního pohybu, optimalizovaný rytmus složitých úkonů a silově i rychlostně se prosazující technika. Nadneseně řečeno, držitelem atletismu je individualita mající myšlení hráče, koordinaci artisty, techniku virtuosa, bezednou rychlost, zrychlení predátora, sílu medvěda,  kondici desetibojaře a psychiku dominátora.

6. Šíření ideálu všestrannosti a škodlivosti raného tréninku síly

V souvislosti s dlouhodobým kondičním tréninkem považujeme za přínosné komentovat běžně zkreslovanou interpretaci pojmů všestranná tělesná příprava a raného tréninku síly. Každý limitní sportovní výkon obzvláště výkon s náročnou strukturální složitostí a vysokou anaerobní energetickou zátěží je závislý na hloubce specifické adaptace. Pro zdárný tělesný vývoj a zdatnost (obecný adaptační syndrom) je všestrannost bezpochyby výchozí aktivitou podporující zdraví jedinců. Pro herní výkon zaměřený na špičkové výkonnostní cíle bohužel všestranná tělesná příprava přináší velmi málo. Trenérsky zjednodušeno, všestranná příprava nevlastní tolik potřebnou adaptivní účinnost. Naopak specializace adaptivní maturaci postupně buduje již od počátku. Zkušenosti ukazují, že jednostranná herní aktivita není blokována adaptačním stop stavem. Dlouhodobě a relativně jednostranné herní zaměření, jednoduché herní úkony postupně automatizuje, složité dovednosti zpřesňuje, komplexní činnost ekonomizuje, kritická řešení osvojuje, vnímání a herní chápání empirizuje a myšlení zpružňuje. Je mnoho velmi všestranných sportovců, bohužel to ale nejsou hráči. Obráceně je mnoho vynikajících hráčů, kterým sportovní všestrannost je zcela cizí. Funkci všestrannosti proto chápeme v kontextu periodizace (soutěžní a přípravné období), dále pak v paletě pestrosti tréninkových prostředků, metod zatěžování a organizace tréninku. Zbytečně tlumený raný trénink síly, jehož podstatou je odborně dozorované zvyšování svalové kondice a zdatnosti je pro dlouhodobý výkonnostní vývoj prospěšný. Pravidelné zpevňovaní muskuloskeletového systému dětí kvalitu provedení dovednostních úkonů zvyšuje. Posilování v raném stádiu má podobu silové průpravy. Jedná se o vyrovnávání svalových dysbalancí, zdravotně orientované posilování oslabených svalů a protahování zkrácených. Tento takzvaný pre-conditioning de facto prostupuje celým dlouhodobým tréninkem. Obsah tréninku vyplňují cviky na posílení tělesného středu, složitě koordinované silové pohyby z klidu do pohybu a naopak, změny směrů, atd., cviky s vlastním tělem a ve dvojicích. Do období dospívání je posilování zaměřeno na celé tělo.  

7. Nedocenění individualizace tréninku

Plánování kondičního tréninku zahrnuje dlouhodobou (mládež), celoroční (periodizovanou), krátkodobou (cyklovanou) a akutní tréninkovou vizi. Konkrétně se jedná o specializaci umožňující manipulaci s obsahem a intenzitou kondiční zátěže. Vést kondiční trénink současnosti je odborná profese.

Programem dlouhodobého tréninku je manipulace s obsahem a se zátěží. Periodizace a cykličnost je ve sportovních hrách zpravidla cílená na soutěžní a přípravné období. Akutní kondiční program buď využívá aktivující či regenerační ladění. Hlavním obdobím pro budování kondice je v délce řady týdnů období přípravné. Chceme-li, aby hráči na hřišti byli rychlí, musí v dlouhodobém vývoji využít věkem určené předpoklady ke zlepšování. Dále pak trénovat rychlost ve všech výše uvedených kondičních aspektech herního pohybu.

Zaostalým rysem kondičního tréninku je přehlížení individuálních výkonnostních rozdílností. Příkladem diferencovaného zatěžování je trénink svalové vytrvalosti „mladších“ a „starších“ hráčů. U mladíků, u kterých se herní návyky ještě dotvářejí se uplatňuje krátká a vysoká intenzita pracovních intervalů. Každé jednotlivé opakování posiluje techniku. Intervaly odpočinku reguluje kvalita provedení. Pro herní veterány trénink svalové vytrvalosti přináší kritickou výkonovou podporu. Jejich herní návyky jsou technicky fixovány. V úvahu proto přichází udržovací trénink. Intervaly zátěže se prodlužují, čímž se intenzita snižuje a herní návyky potřebně osvěžují. Dlouhodobý týmový a obsahově jednotný kondiční trénink v přípravném období je překonaným obrazem minulosti. To, že z povinnosti obsahově i intenzitou mladí i staří jednotně dělají všechno nepochybně k tempu rozvoje jedinců nepřispívá. Každá individualizace umožňuje diferenciaci tréninku. Péči o kondici zvyšuje osobní odpovědnost hráče, tj. hráč se učí o tréninku přemýšlet.

8. Brzká orientace na týmovou taktiku

            Cílem dlouhodobého tréninku mládeže je výchova týmových hráčů. Příkazový koučink a týmové i individuální taktické úkolování jednotlivců jejich kreativní i technický vývoj jednoznačně brzdí. Tento způsob koučinku sice přináší dočasná vítězství, ale do budoucnosti hráče psychicky, technicky, kondičně, ale zejména herně limituje. Tento přístup je obzvláště fatální ve sportu mládeže.

9. Ignorace fyzioterapeutů

Trénink ve sportovních hrách trpí nedostatkem zvídavých trenérů. Dalším nezanedbatelným požadavkem je potřeba širší účasti sportovních fyzioterapeutů. Přítomnost a vliv těchto vzdělaných specialistů se znalostmi o fungování zdravého, unaveného či zraněním hendikepovaného muskuloskeletového a nervosvalového systému trénink výrazně zhodnocuje. Spolupráce s těmito fachmany posiluje odbornou práci koučů a kondičních trenérů. Účast fyzioterapeutů v klubech NHL, NBA a špičkových fotbalových lig je dnes běžná.

Principy tréninku mládeže

Soulad herního a tělesného vývoje podporuje výkonnostní i fyzickou maturaci. Systém tréninku mládeže se řídí principy dávající dlouhodobému, krátkodobému a aktuálnímu programu smysl kontinuity. Postupně se prohlubující adaptace zvyšuje výkonnost. Dalším posláním tréninku je udržet pokud možno co největší počet dětí po co nejdelší dobu u své specializace. Toto zadání nežádoucně omezuje nevhodná diskriminace domněle slabých jedinců. Negativní vliv má i brzká preference talentů. Talent ve sportovních hrách není třeba pseudovědecky vybírat a predikovat. Talentovaný hráč se vždy projevil sám od sebe a to vždy na hřišti dostatečně viditelně. Herní trénink a soutěžní zkušenosti v sobě nesou postupné poznávání herních principů a tréninkových problémů. Trénink herního vývoje je dlouhodobým procesem.

1. Princip celistvosti herního výkonu

            Herní činnost se zcela jistě dá rozložit, ale při takovém rozložení vždy něco podstatného zmizí. To něco je celkovost herního výkonu. Na principu komplexní, dovednostní, percepční, kondiční a intelektové celistvosti musí být založen jak analytický, tak i syntetický pohled na učení a trénink. Praktickým příkladem tréninku herní celistvosti je spontánní hra basketbalu na ulici (USA), fotbal mládeže na písečných plážích (Brazílie), hokej dětí na přírodním ledě (Kanada). Další ukázkou je prosazování učení hokeje hokejem, fotbalu fotbalem a basketbalu basketbalem. Vzorem analytického tréninku herní celistvosti je rozkládání děje utkání na situace trénované na zmenšeném prostoru, například 1-1, 2-2, 3-3, atd. Následným příkladem je trénink techniky malém prostoru. Opakované spojování vzorových návyků při překonávání imaginárního soupeře aktivuje techniku i intelekt současně. Volnost rozhodování, změny rozhodnutí, odložená rozhodnutí spojená s obtížnou technikou a kondiční náročností jsou produkty dovednostní, intelektové a kondiční herní celistvosti. Prostředky na trénink herního čtení tvoří cvičení na podněty kontrolované zrakem. Racionálním kondičním tréninkem aktivujícím spektrální energetické zabezpečování pohybu jsou zátěže na rozdílnou rytmicitu a dynamičnost segmentálních pohybů. Typická jsou odrazová plyometrická cvičení spojená se změnou směru a percepční aktivitou. Dále se jedná o cviky na dynamiku prvního kroku, akceleraci, deceleraci a změny směrů spojené s volným rozhodováním a čtením příkazových signálů. Vše co podstatu herní celistvosti míjí je pro herní zdokonalování nepatřičnou zátěží. Naopak vše, co je herně specifické v sobě zahrnuje menší či větší podíl percepčního, dovednostního, intelektového a kondičního splývání. Pojetí herní celistvosti vymezuje prostor pro relativně samostatné tréninkové prostředky. Herní trénink, herní cvičení, herní činnosti, herní pohyb, herní čtení, herní intelekt, herní technika, herní zatěžování a herní kondice, to vše jsou odlišné prostředky posilující herní výkonovou integritu. Ideální možností tréninku herní celistvosti jsou cvičení, ve kterých veškeré vnitřní a vnější pohybové děje charakterizují herní celistvost více či méně komplexně a zároveň. Druhou možností sice relativně méně účinnou je řazení po sobě jdoucích dílčích obsahů herní celistvosti za sebou v jednom tréninku či tréninkovém dnu. Kondiční trénink by měl vždy předcházet tréninku techniky a hernímu tréninku.

2. Princip herní a tréninkové specifičnosti

Herní činnost je pohybově i psychicky složitou dovedností. Propojení individuálních, skupinových a týmových činnostních relací umožňuje splývání dovednostních, kondičních, intelektových a psychických nositelů herního výkonu. Identifikační charakteristice těchto relací se připisuje přívlastek herní. Herní činnost může být zahájena, zakončena, přeměněna či obnovena vlastním vědomým i nevědomým příkazem. Kognitivní složkou herní činnosti je rozhodování s reaktivní volbou z více možností. Situačně se příznačně zvýrazňuje specifická herní dovednost. Každá herní činnost v sobě skrývá vnitřní odezvy organismu. Konkrétně se jedná o relační uspořádávání čtení hry, myšlení, rozhodování, techniky dovedností a kondice. Předpokladem účinnosti tréninku je zřetel na herní specifitu. Herní výkon v žádném případě není prostým součtem pohybových, dovednostních, kondičních, intelektových a psychických strukturálních složek. Herní výkon proto ani nelze odvodit z testů měřících motorické, kondiční a psychické složky zvlášť. Z každé stránky tohoto textu je zřejmé, že herní výkon je souborem specificky herních profilací. Výběr specifických prostředků a vědomá manipulace s intenzitou zatížení a opakováním vede ke specifické adaptaci. Uvnitř těla hráče se neustále něco specificky hýbe. Znovu opakujeme, že specifičnost vnějšího, tj. motorického chodu herní činnosti vytváří specifitu vnitřního chodu organismu. Tyto relace nabývají na významu v tréninku. Herní praxe a trénink vyvolávají ustavičný kolotoč  pohybem nerozlučně spjatých vnitřních reakcí. Zpětnovazební efekt těchto reakcí stanoví podmínky pro herní výkonnost. Hodnotu tréninku určuje specifičnost dovednostní složitosti. Problémem herního tréninku jsou potíže se zapojením intelektu. Schopnost chápat herní informace v souvislostech udílí herní činnosti pilotní výkonný potenciál. Specifita energetického zabezpečování přisuzuje dílčímu pohybu, dovednostem a herním komplexům kondiční kvality. Energetické spektrum kryje veškeré pohyby ve skrze složitou herní činnost. Kondiční nápor vyvolává lokomoce. Lokálně funkční profilaci energetického spektra určuje intenzita a rozmanitost dovednostních a segmentálních úkonů. Slučování těchto dvou nestejných dějů a úkonů zaopatřují tréninkové postupy, výběr tréninkových prostředků a metody zatěžování. Často se opakující variace složitě propojovaných dovedností lze označit jako pohybové vzory nebo návyky. Působnost lokálního energetického spektra dílčí části složitého pohybu potřebně dynamizuje. Vysoká četnost opakování navíc složitosti herních komplexů výkonově stabilizuje. Jedná se o trénink techniky a na dynamice dílčích pohybů patřičně participující kondiční trénink.

3. Princip přenosu tréninku techniky do herního výkonu

            Techniku chápeme jako relativně přesné, herně účinné a i pohledné ovládání herních dovedností. Znakem komplexní herní činnosti je koordinace rychlosti a rytmu segmentálních, dovednostních a pohybových dovedností. Dovednostní soulad řídí citlivost herního čtení a intelekt. Techniku dovedností utváří mechanická korektnost. Dynamizační a vytrvalostní potenciál výkonného svalstva technice přiděluje punc účinnosti. V akci řízení techniky přebírá intelekt. Intelekt chápeme jako vlohu, zásobu vědomostí a zkušeností. Intelekt filtruje herní čtení a aktivuje i mění rozhodování. Změny rozhodování usnadňuje představivost a předvídání. Rozhodování v akci, respektive cíl i prostředek je vždy alternativní. Intelektovou flexibilitu rozhodování můžeme ztotožnit s vágně vysvětlovanou taktikou. Kvalitu splynutí techniky s intelektem odhaluje až herní praxe. Relevantním měřítkem pro hodnocení techniky je vysoké herní tempo a časový a prostorový tlak vytvářený soupeřem. Trénink techniky pojímá jak individuální, tak i skupinové a týmové dovednosti. Základní herní způsobilostí je technika dílčích dovedností. Při tréninku techniky se uplatňují učební, nácvikové, tj. osvojování a herní tréninkové metody. Mezi učením, osvojováním a herním tréninkem existuje formální paralela. Vliv na přenos dílčích účinků učení a osvojování do herního výkonu je výrazně rozdílný. Výsledek realizace techniky v akci poukazuje na úroveň motorické, percepční, intelektové a kondiční homogenity.

Učení techniky

Učení techniky je motorickou záležitostí. Účinky učení se herního čtení dotýkají pouze okrajově (vnímání vlastního pohybu). Herní intelekt a kondici učení zanedbává. Účinnost učení ovlivňují vyučovací schopnosti trenérů. Ne každý trenér je dobrým učitelem techniky. Předpokladem pro mistrné vyučování je umění herní pohyb číst, analyzovat a korigovat jako detail i celek. Toto umění je mistrovstvím těch nejlepších. Efekt učení podněcuje verbální instrukce a názorná ukázka předváděná trenérem. Příkladná ukázka je součástí komunikace mezi trenérem a hráčem. Demonstrace, která hráče zaujme rozvíjí představivost, zvyšuje pozornost, zájem a koncentraci trénujících. Trenérem atraktivně provedená ukázka jeho autoritu jednoznačně zvyšuje. Účinek verbální interakce určuje verze jazyka a hodnota slovního doprovodu trenéra. Přenos učení do výkonu bez propojení s osvojováním, herním  tréninkem a herní praxí neexistuje. Adaptivní dopad učení je zanedbatelný. Jsou děti a hráči, jejichž pohybové nadání jim umožňuje okamžitý učební pick-up pohybu. Jsou hráči motoricky i chápáním zpomalení. Učení složitého herního pohybu jim dělá velké potíže.

Osvojování techniky

            Osvojování techniky je formou mechanického drilovaní vedoucí k zvnitřní pohybu. Hlavním rysem osvojování je vysoký počet opakování a řízená intenzita. Osvojování si lze představit jako vytyčování, zpevňování a posilování vnějších vzorových pohybových struktur a s pohybem splývajících vnitřních neuromotorických a energetických tras. Takto trénovaná technika vede ke zpevňování dovednostních dílčích i složitých návyků. Drilování dovedností směřuje k automatizaci herních úkonů. Vysoké počty opakování a modelovaná intenzita zatěžování aktivuje motorické i kondiční adaptivní přeměny zároveň. Každá návyková činnost snižuje projev únavy. Vnímání vlastního pohybu je ne úplně uvědomovaným procesem. Každá automatizace herních úkonů je produktem herně nezatížené hlavy. Přenos výsledku osvojování a techniky do herního výkonu proto často trenérům i hráčům přináší zklamání. Tak jako učení je závislé na nadání a vyučovacích schopnostech trenéra, osvojování navíc vyžaduje vůli a tréninkovou píli.

Realizace techniky v herní akci

            Míru přenosu tréninku techniky do herního výkonu herně aktivuje až percepci nedostupný intelekt. Teprve trénink techniky, ve kterém dochází ke splynutí pohybu, vnímání očima, tj. hernímu čtení, intelektu[5] (myšlení, rozhodování, změny rozhodnutí a veškeré herně kognitivní procesy) a kondice, tj. k uvědomování respektive porozumění a chápání toho, proč, co, kde a jak herně funguje přisuzuje technice realizační hodnoty. Prostředky na trénink techniky často plní funkci „výcvikového trenažéru.“ Kritická řešení, která jednotlivá cvičení nabízejí aktivují alternativní rozhodování a situační předvídání. Na připomínky trenéra hráč často reaguje, že rozumí a ví jak. Bezprostředně v akci ovšem neví jak a chybuje. Chybuje proto, že si neuvědomuje, že ví. Uvědomování je procesem vnitřního zpracovávání a neustálého přepracovávání veškerých vizuálních a kognitivních informací a vědomostí. Uvědomování a rozhodování herní činnost řídí, techniku přizpůsobuje, mění a aktivuje. Je třeba poznamenat, že bleskové dovednostní odpovědi mohou být i neuvědomovanou reakcí. Pramenem těchto reakcí je zkušenost, přecházející z psychicky náročné herní praxe. Šíři informací zprostředkovává herní čtení a cílená pozornost. Pozornost ovlivňuje celkový herní přehled, situační přehled a pohotovost akutního postřehu. Filtrace významnosti informací podněcuje herní myšlení. Tento přímo nepociťovaný způsob subjektivního vnímání, uvědomování a následného rozhodování procvičuje specifický trénink techniky, herní trénink a psychicky náročná herní praxe. Paměťový zápis takto získaných zkušeností dělá techniku nejen produktivní, ale i tvořivou. Uvědomování a rozhodování objasňuje splynutí techniky s taktikou.

Stabilizování techniky v akci – herní zkušenosti

            Herní zkušenosti přicházejí nejenom z náročného, ale i z méně náročného soutěžního prostředí. Psychicky herně náročné prostředí prohlubuje paměťový zápis kritických řešení. Naproti tomu psychicky méně náročné herní prostředí nabízí vysokou četnost dokonaných úkonů. Dokončovaná opakování herní návyky žádoucně zpevňují. Základní podmínkou zkušenosti je plnohodnotná seberealizace v utkání. Důležitým zdrojem přítomnosti uvědomování je návyk na samostatné rozhodování. Veškeré herní prožitky probíhají uvnitř hráče. Vnímání, uvědomování a zkušenost je proto vždy subjektivní záležitostí. Cenné zkušenosti jsou ty, které se trvale uchovávají v paměti. Teprve až potom, když zkušenosti jsou v paměti trvale usazené, tak při rozhodování v akci se mohou stát aktivním prvkem řešení.

4. Princip spontánního výběru a řízeného vývoje

Přirozený proces sportovního vývoje, v němž se spontánně projevují a dlouhodobě filtrují genetické vlohy pro specializaci je pro odhalování talentu tou nejefektivnější cestou. Herní, tréninkové a soutěžní přitažlivé prostředí propojené s výchovou prožitkem zvyšuje zaujetí dětí. Plnohodnotná účast v tréninku a utkání zvyšuje jejich odolnost na psychickou a fyzickou zátěž. Navíc děti u své specializace zůstávají ve stavu spokojenosti většinou až do dospívání. Sportovní hry jsou pro mládež stále oblíbenou a často i cílovou životní náplní. Každá herní aktivita je provázená emocionálními prožitky. Děti a mládež sportují dotud, pokud je to baví a dochází k přibližování vysněných cílů. Sportovní a etická úroveň vedení tréninku a soutěží by měly podléhat větší odborné i společenské diskuzi. U týmových sportů  klíčovým problémem současnosti je přehlížení závažnosti přirozeného vývoje jedinců. Koučink utkání je až příliš směřován na vítězství. Nesmyslná organizace soutěží a hrozba sestupu vedoucí k honbě za vítězstvím do sportu mládeže nepatří. Každá honba za vítězstvím je pro individuální vývoj nežádoucí. Obvyklým výsledkem je duševní traumatizace dětí. Urychlování výkonnosti a přehlížení vývoje zanechává zvýšený odpad a mnoho nespokojených. Poslání tréninku a soutěží dětí do 14ti -15ti let vyjadřuje heslo „všichni v cíli.“ Od 14ti -15ti let se tato zásada mění na heslo „první v cíli.“ Nezřídka se stává, že v mládí zázrační hoši v dospělosti výkonnostně vyšumí. Dalším negativním vývojovým problémem je přílišný důraz kladený na poziční disciplinu a příkazový koučink. Odstranění samostatného rozhodování a eliminace učení pokusem a omylem potlačuje funkci seberealizace a požadavek sebeprosazení. Opravdovým uspokojením je sebeprosazení proti soupeři. Takto chápaná seberealizace je pro trénink nejsilnějším motivačním podnětem. Jedná se o podnět, který buduje tolik potřebné sebevědomí. Uspokojení zvyšuje úsilí každého opakování. Chtění je pro dosahování předsevzetých cílů stěžejní pohnutkou. V podstatě se jedná o míru energizace a mobilizace psychických a fyzických sil. Barometrem míry spokojenosti je poskytování očekávané účasti v utkání. Pozitivní zpětnovazební účinek seberealizace v utkání taktéž posiluje trvalost kladných postojů k tréninku i trenérovi. V tréninku dávat a v utkání příležitost dostávat je psychologické spojení dvou obsahů, ze kterého vzniká potřebná síla vnitřní motivace.

5. Princip originality trenérské práce

Trénink mládeže je třeba chápat jako proces vázaný na tvůrčí, učební a komunikativní schopnosti trenérů. Cílem je v organismu hráčů vyvolávat a formovat herní, kondiční a psychické změny zvyšující individuální, skupinový a týmový herní výkon. Tvořivá práce trenérů se vyznačuje jedinečností a osobitou invencí. Bez tvořivého tréninku nelze vychovávat tvořivé hráče. Komunikační vlohy trenérů zvyšují jejich učební efekt. Interakce mezi hráčem a trenérem nespočívá v pouhém přenosu informací. Lze ji považovat za případ evokativní činnosti. Interakčně evokativní aktivita trenérů udržuje pozornost, zvyšuje zájem, stimuluje myšlení a představivost hráčů. Práci trenérů si bez ovlivňování postojů, přístupu a pozornosti hráčů nelze představit. Síla slovního projevu určuje úroveň tréninku. Potřebným rysem interakce trenér - hráči je kognitivní flexibilita trenérů. Požadavek dokázat vědomě či nevědomě přestavět tréninkový program, obsah či postup odpovídající situaci je výrazným rysem trenérské tvořivosti. Časté využívání rigidních metodických schémat, postupů a návodů vzdálených od konkrétní herní podstaty výsledky tréninku vždy oslabuje. Veškerá slovní sdělení trenéra jeho autoritu buď zvyšují nebo oslabují. Součástí vynalézavého tréninku a komunikativní přitažlivosti je emocionální doprovod a pracovní nadšení trenéra.

Příklad modelu obnovy výkonnosti hokeje mládeže

            Obnova reputace českého hokeje mládeže vyžaduje zásadní změny v oblasti řízení, tréninku, vzdělávání tréninku a etické výchově mladých hráčů. Samostatnou kapitolu tvoří péče o výběrové týmy. Obsahem plánu obnovy je program 5 R:

Respekt svazu LH k závažnosti a odbornosti práce s mládežíReforma systému vzdělávání trenérůRegulace tréninku herní praxe a fluktuace hráčůRozvoj snahových vlastností mladých hráčůRenovace programu výběrových družstev mládeže

1. Respekt svazu LH k závažnosti a odbornosti práce s mládeží

            Souhrn všech relačních, společenských a hokej řídících vlivů utváří vážnost práce s hokejovou mládeží. V podstatě se jedná o řízení soutěží, kvalitu tréninku a program reprezentačních týmů 16, 17, 18 a 20 let. Vývoj hráče je více než 10 let trvajícím procesem. Působnost hokeje mládeže zasahuje dětství, dospívání i dospělost. Dlouhodobý trénink dětí, dospívajících a dospělých má pro vývoj herního výkonu od profesionálního hokeje vlastní zcela odlišná kritéria. Měřítkem účinnosti dlouhodobého tréninku je herní, dovednostní, kondiční a etický vzestup vývoje. Kritéria tohoto vývoje jsou dnes dostatečně známa. Jediným problémem zůstává zavedení do praxe. Chybí nejen finance, ale i nezbytná vůle řady členů svazu LH. Rozhodování o mládeži v klimatu extraligové nadvlády profesionálních klubů prozatím stále nenachází potřebnou podporu. Koncept hokeje mládeže tvoří samostatná kapitola pohledu do budoucnosti, tj. hokej zhruba do 14 – 15 let a kapitola pohledu do přítomnosti, tj. hokej zhruba 15 – 20 let. Požadavky tréninku a soutěží na řízení těchto kategorií jsou diferencované. Je třeba poznamenat, že na etická pravidla hokeje mládeže a práci trenérů s mládeží jsme v demokratickém opojení od roku 1989 zcela zapomněli. V každém kanadském a americkém tréninkovém manuálu mládeže se slovo etika vyskytuje téměř na každé stránce. Všichni hráči současných reprezentačních týmů mládeže jsou vychováváni duchem demokratické společnosti. Schopnosti trenérů mládeže se vyvíjejí vzděláváním a zkušeností. Úroveň vzdělávání trenérů a kvalita jejich práce je spojitou nádobou. Na dodržování etických a odborných zásad soutěží, tréninku a vzdělávání trenérů svaz LH od roku 1989 až do roku 2009 pozapomněl. Neodborná rozhodování a množství nekoncepčních změn progresivitu herního vývoje hokeje mládeže nežádoucně ovlivnil. Hokej mládeže, který bez nadsázky v Kanadě a USA lze nazvat řízenou industrií se u nás stal cílem zájmu bezohledných a v této oblasti nevzdělaných jedinců. Ti pozapomněli, že k hokeji mládeže patří výchova. Výchova, která má závazné, odborné a etické standardy. Jedná se o postupy k vývoji herního výkonu, rozvoji soutěživosti, zdravému sebeprosazování a hrdé příslušnosti k české hokejové škole.

2. Reforma systému vzdělávání trenérů

Současná nabídka trenérského vzdělávání je až příliš školsky pojatou edukací dospělých osob. Absolvování licenčně diferencovaného studia trenérům potvrzuje kvalifikační oprávněnost. Faktický dopad studia na úroveň tréninku je sporadická. Evidentním důkazem tohoto tvrzení je již po delší dobu výrazná stagnace herní výkonnosti mládeže. Obecně široce strukturovanému teoretickému základu sportovního tréninku kombinovanému s atomisticky tříděnou specializací chybí praktický pohled herní celistvosti a specifičnosti. Na rozdíl od formální teorie praxe vyžaduje podstatu herního výkonu pochopit a umět naučit. Trenérství je reálný obraz zkušenosti, teorie sportovního tréninku je domnělý obraz skutečnosti. Teorie proto nemůže být návodem, nýbrž podněcující vědomostí. Akceptování tohoto principu vede trenéry k tvořivé a originální práci. Zcela jistě je mnoho trenérů, kteří z osobních zájmů se neustále vzdělávají, experimentují a svoji práci zdokonalují. Bohužel, tito jedinci potřebnou šíři vzdělanosti a originality nezmění. Velkým a rychlým přínosem pro zlepšení úrovně tréninku je bohatá nabídka instruktáží, seminářů, workshopů a náruživých rozprav o tréninku. Dalším významným pomocníkem stimulujícím myšlení trenérů jsou trenérské webové stránky. Tematická aktualizace rozličných metod, prostředků a návštěvnost těchto stránek poukazuje na odborný stav trenérské obce. Zpětnovazební konfrontace osobních zkušeností se zkušenostmi jiných jsou pro inovaci vlastní práce vždy podnětné. Současní trenéři mládeže nejsou učeni o své práci mluvit a diskutovat. Nízká verbální obratnost, rozsah znalostí a limitované herní chápání tlumí jejich diskusní aktivitu. Je to i tím, že lektoři ne vždy jsou mistry svého řemesla. Přednášejícím mnohdy chybí zkušenost. Příčinou je i odloučení mnohých od reality praxe. Nízká obsahová přesvědčivost a učitelské poučování často míjí praktický dopad. Trenéři poslušně naslouchají, učí se nazpaměť, ale způsob jejich práce se mění velmi pomalu. Nedílnou součástí moderního vzdělávacího programu je vedení k samostatnému řešení problémů. Tento princip podněcuje sebevzdělávání. Dnešní informační média veškeré novinky z tréninku pohotově nabízejí. Obeznámenost s odbornou informační explozí je součástí sebevzdělávání. Bohužel, český sport se zaostalostí ve vzdělávání trenérů a kvalitou jejich práce příliš nezabývá. V minulosti tak populární jednotný tréninkový systém mládeže je přežitkem. Existují zákonitosti, systém zásad a principů, ze kterých se staré poznatky obohacují a přeměňují na poznatky nové. Vývoj tréninku a herního výkonu se nezastavil, naopak stále se zdokonaluje. Tento přístup trenérskou práci nedělá jednotnou, nýbrž a to nejen u těch nejlepších, originální. K tvůrčí trenérské práci trenéři musí být vedeni i školeni. Odborné diskuze mezi trenéry, otevřené prezentování a ověřování vlastních metod utváří spolu s výsledky odborný respekt trenérské obce. Školometství, poučování a pedantské zkoušení trenéry odvádí od samostatného myšlení. Vědět jak, je procesem neustálého hledání, pátrání a zvídání. Cílem vzdělávání  nemůže být trenérská licence. Cílem vzdělávání jsou vědomosti vedoucí k tvořivosti a originalitě. Pozadím této práce je motivace a sebeřízené učení. Jedná se o učení, ve kterém trenér sám dohlíží na vlastní vědomosti, klade si cíle, vyhledává zdroje a hodnotí výsledky své práce. Metody „domácího vzdělávání“ jsou neobyčejně flexibilní. Ti nejlepší trenéři jsou často tím, čemu se říká vzdělaný samouk.

3. Regulace tréninku, herní praxe a fluktuace

            Problémem vývoje herního výkonu je harmonická proporcionalita tréninku s herní praxí. Poměr objemu tréninku k herní praxi je v průběhu dlouhodobého vývoje nestabilní. Struktura tréninkových prostředků využívá jak analytický, tak i syntetický, tj. detailní či víceméně komplexní přístup. Oba přístupy respektují dovednostní, percepční, kondiční a intelektovou herní celistvost. Problémem tréninku mládeže je časování věkem určené celistvosti a reakce organismu na zátěž. Zejména se jedná o učení techniky a trénink kondičních složek. Komplexní i dílčí zatěžování vyžaduje regulaci objemu a obsahu tréninku s objemem herní praxe. Je nesporné, že vysoký objem herní praxe herní výkon akceleruje. Současné zrychlení tělesného vývoje je již velmi sporné. Trenéři si musí uvědomit, že vysoký objem herní praxe na úkor tréninku ohrožuje progresivitu herního vývoje v dospívání. Kritické období dlouhodobého vývoje leží v době, kdy celistvost herního výkonu dozrává. Je to někdy v rozmezí 16 – 17 let. V tomto čase technika, percepce, intelekt a kondice začínají utvářet vnitřně i zevně herně integrovaný celek. Je to chvíle, ve které nastává čas pro maximalizování tréninkové i herní zátěže. Nadměrně vysoký objem rané herní praxe může právě nyní vést k náklonnosti na psychickou a fyzickou zranitelnost. Počet 70 – 80 utkání dětí v roce není dnes výjimkou. Vzniklá psychická i fyzická zvyklost na herní zátěž a aktuální nižší úroveň kondičních kvalit, v jistém ohledu i zanedbaná technika mohou vést k plíživému syndromu vyhoření. Nebezpečí tohoto syndromu je v nenápadném pronikání do mysli i těla hráče. V kritickém bodě herního vývoje, kdy psychika by měla být svěží a nabuzená, může být naopak lehce zranitelná. V této rozhodující chvíli, ve které sport začíná nabízet to, na co se hráč celé dětství těšil, může přinést rozpaky, nejistotu a i zklamání. Jestliže trénink považujeme za dlouhodobou přípravu na herní výkon v dospělosti a herní praxi za konfrontaci stavu postupného vývoje, pak přehlížení poslání tréninku může řadě mladých hráčů, ve které hokej začíná nabízet to, na co se hráč celé dětství těšil, může přivést rozpaky, nejistotu a i zklamání. Jestliže trénink považujeme za dlouhodobou přípravu na herní výkon v dospělosti a herní praxi za konfrontaci stavu postupného vývoje, pak přehlížení poslání tréninku může řadu mladých hráčů v koncovce zklamat. Relace tréninku a herní praxe jsou individuálně rozdílné. Situaci musí diagnostikovat trenéři. Pomoci mohou i rodiče, kteří situaci svých dětí znají dokonale. Obecně lze říci, že děti potřebují více spontánně hrát, drilovat techniku a trénovat agilitu a rychlost. V průběhu maturace se postupně začíná zvyšovat intenzita kondiční i herní zátěže. Zjednodušeně řečeno, trénink se zkvalitňuje. Se zvyšující se úrovní techniky je herní praxe tréninkem nenahraditelná. Optimalizování soutěžní zátěže je velmi obtížné. Současná zvyklost nadměrného využívání herní praxe vede nejenom k negaci poslání tréninku. Současně začíná i ubývat trenérů, kteří i ve slabších mužstvech dokáží tréninkem vychovávat špičkové hráče. Těmto trenérům se říká developeři. Jejich styl práce ovlivňuje celé okolí. Lze říci, že současní trenéři mládeže po vzoru svých extraligových kolegů inklinují k vedení utkání. Jejich koučink často vede i k traumatizaci dětí. Pokud tato traumatizace trvá příliš dlouho, může psychicky i poškozovat. Učení „fotbalu fotbalem, hokeje hokejem, basketbalu basketbalem“ a budování mužstev pomocí fluktuační aktivity zásadně mění režim dlouhodobého herního vývoje. Mentálně nepřipravení dospívající mladíci dnes často bezradně čelí normám profesionálního hokeje. Přemisťování z klubu do klubu potlačuje vztah k mateřskému oddílu, kamarádské prožitky z šatny, tréninku a soutěžního prostředí. Rovněž styl „otcovského trenérství“ se mění na styl profesionálních zvyklostí. Ztráta výše uvedených hodnot může vést k citové i sociální deprivaci. Bolestné je to i tím, že obvykle se jedná o ty relativně a výkonnostně nejlepší mladíky. Navíc brzké osamostatnění a odloučení od kontrolovaného domácího prostředí do prostředí nekontrolovaného staví před hráče nástrahy, které ohrožují jejich sportovní kariéru. Velký význam pro zdárný vývoj herního výkonu dětí do 12 – 14 let mají lokální organizace soutěží. Týmy mohou bez problému hrát s menším počtem hráčů (12 – 15), omezit cestování a volný čas využívat k tréninku. Výběrový program nastává až někdy od věku 14 – 16 let. Regulace fluktuace hráčů, četnosti herní praxe a organizace soutěží je v rukách funkcionářů. Bylo by dobře, kdyby při rozhodování o hokeji mládeže byly vyslyšeny hlasy trenérů a odborníků s vědomostmi organizačního, herního, tréni

Publikováno: 11. 01. 2021