-Bukač: Tichonov byl jako generál Patton. Svérázný velikán
bukač hockey

-

Praha - Luděk Bukač zažil legendárního Viktora Tichonova už coby hráče a poté dlouhá léta také jako trenéra nesmiřitelného soupeře, téměř neporazitelné sborné komandy.
I s odstupem několika desetiletí mluví o sovětském a ruském kouči, který v pondělí ve věku 84 let zemřel, s velkou úctou.

"Viktor Tichonov byl poslední, a podle výsledků největší, velikán sovětských trenérů. Tichonov a před ním i Tarasov předhonili pojetím hry kanadský hokej. Koučové v moderní době ruského hokeje na ně nedokázali navázat," říká Bukač v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Mnohdy je Tichonov označován za vůbec největší postavu sovětského a ruského hokeje. Souhlasíte s tímto tvrzením? "Názorů může být hodně, ale ve sportu platí především výsledky. Když jsem zmínil Tarasova, tak to byl takový kouč-učitel, který začal s individuálním přístupem a dal svému tréninku systém. Kdežto Tichonov byl spíš lídr. I když ke své práci slyšel mnoho připomínek, tak stále držel vše pevně v rukou. To ale bylo možné jen v tehdejším Sovětském svazu. Dnes by to nebylo možné, aby s hvězdami jako třeba Kovaljov, které vydělávají deset milionů dolarů ročně, jednal tak jako s hráči, kteří přišli odněkud ze Sibiře."

Tichonov byl váš generační vrstevník, jako hráč se stal nejlepším hokejistou roku 1950. Zaznamenal jste ho už v době jeho aktivní kariéry? "Tehdy v CSKA Moskva působila trojice hráčů, z nichž se poté stali skvělí trenéři: Bobrov, Tarasov a právě Tichonov. Bobrov patřil k velikánům nejen hokeje, ale i fotbalu. Oproti němu Tarasov a Tichonov žádné velké hvězdy nebyli, patřili spíš ke konci mužstva. Shodou okolností poté všichni trénovali CSKA i reprezentaci, kde to však už bylo obráceně. Nejlepší výsledky z nich měl Tichonov."

Čím to, že se poté stal tak úspěšným trenérem? Dal hokeji něco speciálního, nebo to bylo tím jeho neústupným drilem? "Je to otázka jednání s hráči, prosazení svých věcí a podobně. Trochu jako ve válce. Třeba za druhé světové měl americký generál Patton skvělé výsledky, i když k nim došel svéráznou cestou. A zrovna tak tu svéráznou cestu měl i Tichonov, který oproti lidskému předchůdci Tarasovovi držel opratě mužstva velmi tvrdě a nemilosrdně, všichni se mu museli podřídit."

Zároveň se však na sovětský hokej krásně dívalo. Jejich ofenzivní manévry a krásné kombinace byly efektní i efektivní. To byla také jeho práce? "To jistě. Ale bylo to také dáno přípravou a tím, že hráči byli dlouho pospolu. Prakticky měli volno jen jeden měsíc v roce, jinak byli na ledě a trénovali nebo hráli. Takže ta jejich souhra byla pak logická. I když měli spoustu individualit, tak jejich krédem byl týmový výkon. Dnes je ta spolupráce, kdy se hodnotí především individuální schopnosti a výkony, úplně jiná. Tehdy se jim podařilo něco výjimečného."

Jak jste se vy osobně díval na Tichonovovy tvrdé až despotické metody? Bylo vám to proti srsti, že byste hráče až litoval za to, co museli snášet? "No, zase měli ti hráči spoustu výhod. Život v tehdejším Sovětském svazu nebyl vůbec jednoduchý a takhle to tam prostě fungovalo. Proto to tam šlo takhle dělat, že se život hráčů dal podřídit tomu, co chtěl kouč."

Myslíte si, že by se Tichonov jako trenér dokázal prosadit i v dnešní době a třeba i v zahraničí? "To máte hodně těžké. On byl vychován v úplně jiném prostředí. To není otázka schopností, ale spíš komunikace a rozvoje osobnosti hráčů. Navíc dnes musí trenér daleko víc vážit svoje jednání, protože je hned podroben kritice médií, i hráči se brání. Když se díváme na lidi z dřívější doby, tak je musíme brát z pohledu výsledků, a ty měl Tichonov prostě vynikající."

Jaký to byl člověk? Dokázal se bavit kromě hokeje i o něčem jiném? "Byl velice odměřený. Coby odborník byl stoprocentně oddaný hokeji, ale co se mezilidských vztahů nebo přátelství týče, tak u něj převládal odstup."

Sověti za jeho éry prohráli málokdy, ale jak potom ty výjimečné porážky snášel? "Vytvářel na hráče velký tlak a porážky snášel velice těžce. Pamatuju si, když jsme s nimi v roce 1984 několik týdnů po těsné porážce ve finále olympiády hráli znovu na Švédském poháru, kde jsme je porazili vysoko 7:2. Ten řev, jaký zněl z jejich šatny po třetinách a po zápase... To si dneska žádný trenér nemůže dovolit."

Před několika lety Tichonov vzpomínal, jak jste ho naštval, když jste mu se svým týmem při rozbruslení obsadil jejich střídačku a musel vás pak vyhánět. Vybavujete si tu příhodu? "Jojo, to si vzpomínám. Ale to jeho jednání jen dokládá ten ruský přístup k hokeji, který berou jako své rodinné stříbro. Je to tradice a také dneska jim na něm hodně záleží, což dává najevo třeba i prezident Putin. Jenže tu svou tehdejší pozici, kterou vybudovali trenéři jako Tarasov či Tichonov, už ruský hokej dneska ztratil."

Publikováno:

If you observe, you perceive and undestand

Partners